OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Apokalyptický soundtrack k etnologovu propadnutí mocnostem pekelným. Toť asi nejvíce vyčerpávající charakteristika, jakou jsem schopen zplodit k tématu “nové album Hollenthon”. Koneckonců, již první zásek rakouské bandy pod velením Martina “Schilence” Schirence (Pungent Stench) si vysloužil záhy pověst absolutního kultu a alba bez pochyby převratného. Jeho následovník však vyráží vyzbrojen úchylným názvem With Vilest Worms To Dwell stejně neohroženě.
Což asi přivede pamětníky do stavu blažené paniky. Ano ano, mí drazí, je to ještě horší a sžíravější bahýnko nežli předtím. Atmosféra uhnívání, rozkladu a postupné ztráty soudnosti umocněna jest! Neuvěřitelné? Ale jděte - toto slovo zjevně Martin Schirenc nezná. Novinková fošna je totiž vskutku mnohem ničivější, monumentálnější, tvrdší a nepochopitelnější než Domus Mundi. Pořádně se přitopilo zejména zvukově. Hlavně ve stáji u kytar je téměř kremační vedro, neboť jejich zvuk došel do finálního stádia masité a hutné řezničiny, která si absolutně nezadá s jakoukoli hyper - extrémní sebrankou. Taktéž vokální aparát páně kapelníka dostal v novém zvukovém hávu takové grády, že mnohdy připomíná mixér na veškerou zbylou hmotu mozkovou. Řev jaký snad v přírodní říši nevyluzuje tvor pražádný.
Hudební náplň kotoučku s deliricky vyvedeným bookletem překonává vše co jsem si jen dovolil očekávat. Mohou orchestrální samply znít brutálně? Odpověď zvíte záhy po stisknutí play. Chórové výkřiky stíhají neuvěřitelná smyčcová staccata a prapodivné samplované instrumenty, jejichž jména bohudík neznám. Neuvěřitelná vzedmutí orchestrální masy pamatujeme již z Domus Mundi, ale to, co předvádí tohle těleso na novém albu, není nepodobno fenoménu Tsunami (suďte v úvodní Y Draig Goch).
Nemohou samozřejmě chybět ani roztodivné sborové zpěvy, pro které si Schirenc musí chodit do hodně podivných končin lidské mysli. A co je pro posluchače ještě horší - on je dovede smísit v ty nejexotičtější patvary a lektvary, které směle hrábnou až do hloubi útrob. Extatický mnišský zpěv je s ledovým klidem následován houslovým motivem s keltským nábojem. Keltský motiv přechází charakteristickými škuby do té nejkrvavější trasheřiny, která se nebojí ani kreatorovských meziher, kdy se nadržené kopáčky roštují, aby vzápětí odstartovaly schizofrenní sólový masakr (jak se děje ve Woe To The Defeated).
Při poslechu With Vilest Worms To Dwell nemůžet prožít pocity blaženého klidu, protože i v sebenevinnějším motivu je obsažen smrtící osten, ketrý vzápětí vyrazí na povrch (To Kingdom Come a vlastně jakákoli skladba). Může to být hitchcockovsky hysterické vyjeknutí smyčců, může to být děsivý Schirencův ryk, nebo bestiální kytarový var. Nejste v bezpečí ani na moment, Hollenthon surfují styly i hudebními kulturami, ale všemu, čeho se dotknou, propůjčí apokalyptický nádech. Strhující děj a vývoj jednotlivých kompozic garantuje dlouhé hodiny hledání a nacházení; talent složit písničku z mnoha vrstev, masakrózním metalem počínaje a chorovým partem konče, zdobí Hollenthon do počátku existence. Nenajdete předvídatelno, tuctovost, nebo grošový efekt. Cílem není posluchače udivit, ale spoutat a zdeptat. A to se tomuhle zářezu daří vrchovatě...
Když jsem totiž tohle album poslouchal, kráčeje půlnočním baldachýnem, měl jsem hromský strach.
Nebál jsem se úchylů, bál jsem se Hollenthon...
Martin Schirenc a jeho zvukový terorismus, ozvy z hlubin věků, zrůdnost, krutost, ale i krása... HOLLENTHON jsou bezesporu nejpozoruhodnější kapelou, která kombinuje metal s world music. Je to jako hnilobný van z prastarých hrobek... Tajemné, uhrančivé, opojné.
9 / 10
Martin Schirenc
- kytary, basa, klávesy, zpěv
Elena Schirenc
- zpěv
Mike Groeger
- bicí
1. Y Draig Goch
2. Woe To The Defeated
3. Lords Of Bedlam
4. To Kingdom Come
5. The Calm Before The Storm
6. Fire Upon The Blade
7. Conquest Demise
8. Conspirator
Vydáno: 2001
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 45:10
Produkce: Martin Schirenc Studio: Vato Loco Studios (AUT)
Skoda, ze jsem je prosvih na Brutal Assaultu. Urcite lepsi nez minula placka Domus Mundi (i kdyz i ta byla vyborna).
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.